Melancholicka | Melancholička píše. O všem a o ničem

Tak jsme si za velké slávy dovezli domů štěně. Štěně border kolie. Dva problémy v jednom. Den stačil na to, abych si začala připadat jako vytížená novopečená matka. Řekněme, že už jsem nějaké ty tři roky kočičí máma jak poleno. Zvykla jsem si na kočičí komfort – respektive tři kočky se o sebe postarají bez problémů celý den, stačí vynést záchod, dosypat jídlo a postarat se o večeři v podobě syrového masa a nějaké to mazleníčko. Easy. Jedné jako druhé je buřt, že jdu ráno pryč a vrátím se bůhví kdy. No, zkuste si tohle se štěnětem.

Všechno začalo návštěvou chovné stanice Bumerin, kde byla poslední dvě volná štěňata. Když se z malého kopečka naproti nám valila černobílá hromádka kníkajících kuliček, měla jsem co dělat, abych se nezačala chovat jako retardovaný lachtan (čtěte slintat a šišlat a vydávat nesrozumitelné zvuky).

[ Pokračování článku ]

Opět další thriller. Jakmile s tím jednou začnete, už nemůžete přestat a instinktivně saháte po dalších a dalších napínavých příbězích. Tento se mi do rukou dostal ještě tak trochu náhodou, když jsme se v Luxoru mezi regály dohadovali s přítelem. Nechtěla jsem (výjimečně) utrácet peníze za knihy, protože jsem původně přišla pro školní potřeby (které paradoxně už nikdy nevyužiju, uhm), ale "někdo" si usmyslel, že nemohu opustit knihkupectví přece bez knihy. A tak jsem odešla s thrillerem "Ta přede mnou" v podpaží.

K přečtení jsem se dokopala až teď, na začátku listopadu, protože jsem na to konečně měla čas. A musím vám říct, že jsem tehdy udělala dobře, když jsem přítele poslechla a nechala se ke koupi přemluvit. Ta přede mnou je tak trochu skrytý, minimalistický knižní masakr. Proč?

[ Pokračování článku ]

Aneb jak jsem do toho vlaku naskočila a hned zase vyskočila, než se vůbec stačil pořádně rozjet.

Ještě před třemi lety se všechno jevilo náramně úžasně, slibně, idealisticky. Jenže jakmile něco působí úžasně, slibně, idealisticky a ještě k tomu náramně, skoro nikdy to neklapne a není to přímo takové, jaké jsme si to představovali. Vysvětlete to ale mladé naivní holce s neutuchající touhou poznávat, vzdělávat se a někam to dotáhnout.

Někteří z vás pravidelnějších návštěvníků, si jistě stačili povšimnout, že žiju knížkami (ačkoli na ně nemám peníze), psaním a zvířaty, mám ráda focení (ačkoli nemám peníze na pořádný foťák) a mimo jiné si nesmírně vážím rodiny, která pro mě vždycky měla pochopení a dokázala mě nasměrovat správnou cestou. V posledním roce mého života je tu i můj přítel, který mi vstoupil do života takřka bez klepání, ale stal se za velmi krátkou dobu mým "životním pilířem". A všechno tohle tvoří můj životní balíček, bez kterého bych opravdu nefungovala. A teď to všechno vezměte a prakticky zahoďte, protože... vejška.

[ Pokračování článku ]

Venku začíná být poměrně často pěkně nehostinno (pomineme-li tento týden), ráno nás vítá všudypřítomná mlha a mnohdy teploty přibližující se nebezpečně k nule. Pro mě to znamená jediné - vyrazit tvrdě do protiútoku a připravit tělo na první školní záhul ztížený počasím, které unese jenom dobrá imunita. Od mala jsem byla nakřáplá, rozbitý kus, kašlající, dávící se... Změnilo se to až v posledních letech a troufnu si tvrdit, že na tom nemá zásluhu jenom můj alergolog, ale můj přístup k životu a zdravému životnímu stylu. Jinými slovy to znamená, že netrénuju svůj trávicí systém jídlem z mekáčů, neholduju cigaretám, ani alkoholu (pokud nepočítám sem tam nějakou flašku červeného, ehm...) a cvičím, jak jen mi to status "rozbitého kusu" dovoluje (řekněme, že občas bývá problém zvedat 22kg na dřepy kvůli skolióze nebo vydržet 20 minut kardia v podobě skákání všeho druhu díky stávkujícím plicím). Ale s výmluvama se člověk nikam nedostane, to už jsem stihla zjistit.

[ Pokračování článku ]

První digiromán. Slibující poznání nové úrovně hrůzy. S maniakem, který nese jméno "Skřípal". Všechno to vyznívá tak trochu lacině, až kýčovitě. Takových planých slibů už bylo, anotace jsou od toho, aby lákaly. Jenže Level 26 nesliboval nesplnitelné na obalu knížky, jak jsem po pár stránkách zjistila. On opravdu přinesl úplně jiný level literatury. Tím, že ji propojil s krátkými scénami na youtube. A.E. Zuiker, spoluautor knihy a mimo jiné i tvůrce krimi seriálů Kriminálka Miami, Las Vegas a New York, si byl moc dobře vědom, že přichází s tak trochu revoluční tvorbou, která si může získat mnoho příznivců, ale zároveň i odpůrců. No, evidentně mu to vyšlo, protože Level 26 nabral za sedm let mnoho fanoušků a zařadil se do kategorie velice dobře hodnocených thrillerů, jak ve světě, tak i u nás.

[ Pokračování článku ]

"Dneska bych se fakt rád vyspal, celej tejden vstávám brzo, takže mám deficit..." magická věta se vznášela mezi mnou a přítelem, který ji vykřnul téměř jako nesplnitelné přání z dosti pádného důvodu. Pohledy nám téměř současně padly na tři klidně oddechující klubíčka, ehm, spíše pěkně velká klubka.

"Já vstávám ještě dřív," pokrčila jsem rameny a šla provést potřebná opatření. Připadám si vždycky jako vůdce kmene, který je zodpovědný za správný a bezpečný chod domácnosti, tedy za předpokladu, že není doma náčelník, naše drahá mamka. Větračky zavřené. Špajz, kde se dobře blinká do brambor nebo schazují sklenice drahého medu, je zavřený též. Granule doplněny, dá se to poznat i podle charakteristického odéru rybiny, který z nich vzlíná. Záchody vyčištěné. Žaluzie povytažené, aby si Šmahel nemohl hrát o půlnoci svou skladbu "óda na žaluzie". Závěs zatažený, aby se zabránilo zbytečnému skákání na okno. Svíčka zhasnutá. Nic nebrání v dokonalém spánku.

[ Pokračování článku ]

Tož, už se mi to krátí, za chvíli započnu kariéru vysokoškolačky a tak se snažím poslední volné chvíle využít na maximum. Jinými slovy to znamená, že buď mě najdete s nosem zabořeným v knížce anebo v kuchyni. Častěji v kuchyni, jak bílím ledničku. Občas se stane, že se rozhodnu rozvíjet své kuchařské dovednosti, což mělo v posledních dnech za následek vzniknutí božího banánového koláče, jehož kuchtění bylo tak trochu (zase) jako sázka do loterie. Nevěřím receptům z internetu. A už vůbec nevěřím sobě, když se rozhodnu nějaký ten recept upravit (v praxi to znamená: "máslo stojí tolik, že si za to radši koupím knížku, tak tam hodím třeba kokosovej olej, ne, že by byl levnější, ale aspoň ho máme doma dost"). Tenhle se ale výjimečně povedl a konečný výtvor je i dobrý, dokonce bych řekla, že výborný. Tedy za předpokladu, že milujete banány, tvaroh a vločky jako já. Sním denně tolik vloček, že je to až kontraproduktivní a nezdravé, ale čert to vem. Ještě, než vám povím recept, bych ráda zmínila, že fotky, které zde vidíte, sice nevypadají úplně profesionálně, ale vznikaly prakticky celé dopoledne. Proč?

[ Pokračování článku ]

Tak tohle. To byl nářez a pekelně znepokojující jízda, dámy a pánové.

Chicagskou autorku Gillian Flynn jsem měla na seznamu pěkně dlouho a překvapivě jsem nesáhla jako po první knize po opěvované Zmizelé, ale po Ostrých předmětech. ~~Jenom proto, že byla ve čtečce na prvním místě.~~ A chyba to nebyla ani náhodou! Po Maestře jsem potřebovala pořádnou dávku SKUTEČNÉHO thrilleru a tu mi paní Flynn milosrdně poskytla jako knižnímu feťákovi.

[ Pokračování článku ]

Cvičení. Fitko. "Healthy diet". Slova, na která každý reaguje jinak. Ta nejmenší část společnosti s nadšeným přitakáváním začne odhalovat svoje dokonalé břišní svaly a okamžitě se vás ptát na váš nejlépe zaběhnutý čas, kolik zvednete na deadlift a tak dále. Ta nejpočetnější část obrátí oči v sloup, co to na ně zkoušíte a že rozhodně nejsou cvoci, aby po těžkým dnu v kanclu šli ještě běhat nebo zvedat nesmysly do fitka. Pak je skupina, do které se řadím já, která se snaží něco dělat, ale není to úplně stoprocentní, protože, protože, PROTOŽE:

[ Pokračování článku ]

To byl zase kup, to vám povím. Že já hloupá zase naletěla. Je mi dvacet a pořád jsem si nezapamatovala podívat se nejdřív na databázi knih, než si koupím nějaký ten "masterpiece". Ano, dá se namítnout, že hodnocení od cca 130 lidí, kteří se tou bídou pročetli, nemusí být nutně objektivní. Ale něco na tom, že je Maestra 18. nejhůře hodnocená kniha (45% ehm...), určite bude. Tahle sranda označnená jako thriller, má dokonce horší hodnocení, než 50 Odstínů a to že je řádný knižní odpad. Horší hodnocení než Maestra mají snad už jenom Dobroty Ládi Hrušky.

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi