Článek 288 hodin vysokoškolačkou
Komentáře k článku: 288 hodin vysokoškolačkou
hroznetajne: Obdivuji, že prostě přiznáš, že to není nic pro tebe. A když se to tak vezme, panebože, svět nekončí, nikdo neumírá 
. Jestli si k tomu oboru najdeš jinou cestičku, tak to bude super. Hlavně, ať najdeš něco, co tě bude bavit. Moc Ti budu fandit .
Každopádně, já se v tom tvém popisu tvého "zoufalého-já" docela vidím. Vstávání v 5 a návrat domů kolem 11 je pro mě skoro každý den rutinou. Vyčerpává mě to neskutečně, ale na druhou stranu mě to prostě i baví.Bere mi to hrozně moc sil, ale taky mě to dělá jiným člověkem. Představa, že bych odtamtud musela odejít, by mi přinesla možná trochu úlevu, ale i veliké zklamání. Přesto si myslím, že kdyby se mi to stalo, prostě bych šla dělat něco jinýho.
Život není jenom VŠ .
melancholicka: Je to hlavně o tom, umět si to přiznat a hlavně si uvědomit, co vlastně chci a nechci . Já jsem se neustále snažila nutit do té role “vlastně mě to svým způsobem naplňuje”, ale nebyla to pravda a hluboko uvnitř sebe jsem to věděla už od prvního dne. A přesně tak - život není jen o VŠ, pokud mám jednou dělat to, co jsem si vysnila, cestu si k tomu přeci dokážu najít vždycky 
. A pokud ne, tak to má být taky a osud má se mnou třeba jiné plány. Už se kvůli tomu nijak nestresuju.
wien n: Ja jsem studovala zoologii, taky tam byla spousta predmetu, co jsem proste nepochopila, nac jsou mi dobry a odesla jsem po dvou a pul letech. Takze tleskam Tobe, ze jsi s tim skoncovala zavcas a zbytecne jsi nepromarnila roky svyho zivota jako ja. Neuc se, zivot Te nauci, rikaval muj ex. No a mel pravdu. Zivot me naucil vic, nez kdejaka vejska. I kdyz dalsimu studiu jsem se nevyhla, nicmene jsem konecne mohla studovat neco smysluplnyho, co bych si ve dvaceti vubec nemohla financne dovolit a jeste k tomu v uplne jine zemi. Podle me nejlepsi skolou zivota je nekam vycestovat.
melancholicka: Taky si myslím, že nejdůležitější je to, čím si člověk v životě projde a hlavně jak se s tím dokáže vypořádat a využít to ku svému prospěchu . Já bych chtěla studovat taky v zahraničí, ale jsem ve stejné situaci, jako ty kdysi. Zatím na to finance nejsou a musím pracovat s tím, co je mi nabízeno tady a razit si nějak cestu vlastními lokty. Jestli se to někdy povede a vycestuju, bude to super .
boudicca: Na jednu stranu si myslím, že skončit v polovině prvního semestru je škoda (dost možná by si to vážně sedlo), na druhou máš můj obdiv, že jsi to dokázala. Líbí se mi to ukončení po konzultaci s vyučujícími, takže víš, co zhruba dál čekat. Držím moc palce.
Já po prváku zjistila, že mnou vybraný obor není až tak super, jak jsem si myslela. Neměla jsem ale možnost přestupu (ztratila bych tím dva roky), tak jsem zůstala a doklepala to až do konce. Hodně mě nakopl Erasmus ve druháku, to byla super zkušenost. Na navazující se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem se rozhodla pro změnu oboru a že to zkusím. Myslela jsem si, že po semestru odejdu, ale ohromně mě to chytlo. A obor z Bc. se nakonec ukázal být hodně užitečný, i když mě studium nebavilo.
melancholicka: To mi říká hodně lidí, ale znám se, jakmile mě to jednou otráví, chodila bych tam jenom ze setrvačnosti a nedávala tomu dostatek. Už od prvního dne jsem věděla, že je to špatně 
. Navíc jakmile jsem se dozvěděla, že toho, co chci, mohu dosáhnout efektivněji a za stejnou dobu, jako na VŠ, nebylo prostě co řešit...
A ráda slyším, že někoho VŠ chytla 
, protože to všechno nebude snad úplně v kelu. Já si ale dobře nevybrala, to se holt stává .
boudicca: Máš skvělé, že je možnost těch rekvalifikačních kurzů. Já bych se ke svému oboru bez vysoké nedostala, musela bych jinam, tak jsem se vyhecovala a nějak to překlepala.
fluffy-vegan: Lepší na začátku než po pěti letech, ne? Ale teda jak to popisuješ, tak je to dost drsný. Mně se zatím na VŠ líbí a doufám, že mi to i vydrží dál, i když některé přednášky jsou vyloženě parafráze skript.
melancholicka: To stoprocentně, vyčítala bych si to potom neskutečně, kdybych se až na konci školy dozvěděla, že jsem celou dobu měla na očích jinou cestu a vlastně lepší, jenom jsem ji neviděla. Tak ať se líbí na škole i dál , s přednáškama to znám, všechny byly tak trochu k ničemu, jak kdyby se u toho nudili i ti profesoři 
.
lenn: Ty jo, tak ty jsi popsala v podstatě to samé, co se v září dělo mně. Nastoupila jsem na VŠE, ale s tím, že jsem věděla, že mě obor až tolik nezajímá. Vystudovala jsem obchodku a všichni mi říkali, ať pokračuji v tom zaměření, že se to vyplatí a budu inženýrka. Tak jsem udělala přijímačky a nastoupila s "velkou slávou" na školu. Já tam byla ale jen týden, stejně jako ty jsem se během dne plného přednášek sebrala a prostě ze školy odešla s tím, že už se tam nikdy nevrátím. Přednášky byly od půl osmé do šesti v kuse a všude samá matematika, statistika... všechno, co mi nejde a nebaví mě. Dost hořce jsem litovala, kam jsem se to dostala. Po tom týdnu jsem tedy ukončila studium a přestoupila ještě v rychlosti na úplně jinou VŠ a na úplně jiný obor, který mě hodně zaujal. Takže teď studuji jinde, ale jsem tam šťastná
melancholicka: To by mě zabilo taky hned na začátku . Matiku a statistiku nesnáším, některé zoo obory ji dostali taky povinnou, stejně jako tělocvik. Mně se tohle vyhnulo, ale stačila mi potom chemie a vidina genetiky. Ani jsem potom nehledala jinou školu, protože to, co chci studovat, se na žádné VŠ v České republice neučí, tohle byl takový obor, který se tomu nejvíc přibližoval, ale v konečném závěru se tomu nepodobá vůbec, no . Pokud bych skutečně chtěla vystudovat, to co chci, musela bych do Ameriky. A možná to tak v budoucnu i dopadne. Tak hodně štěstí v dalším studiu .
tlapka: Tento týden jsem odpromovala s červeným diplomem, takže nejsem úplně nezaujatá. 
Já věděla, že chci dělat práci, kde budu VŠ potřebovat. První semestr jsem byla dost zoufalá, protože když jsem viděla ty požadavky, co MUSÍME umět a co MUSÍME přečíst za seznamy literatury ke každému předmětu, nedávala jsem si šanci. Na prvním cviku nám řekli, že nám prokážou tu laskavost, že nás vyhodí už v prvním semestru, ať si stihneme podat přihlášku jinam hned na první rok. A ten tlak, že na zápočty nám opravný termín ani vypisovat nemusí, přitom chtějí úspěšnost 70-80% pro splnění, a na zkoušku máme jen dva, nikoli tři pokusy... No a pak, když jsem posbírala prvních pár zápočtů, jsem viděla, že to tak horké není. Fakt to chtělo čas, abych překonala ten prvotní šok. Ale tak jako u vás, i u nás se toho spousta lidí "nedočkala". A věřím, že mnoho z nich toho ani nelituje, že je to pro ně lepší varianta, že míří jinam. A v takovém případě si myslím, že je lepší neztrácet čas. Takže pokud Ti tvoje cíle umožňují dosáhnout jich bez vysoké školy, proč ne a hurá do toho.
melancholicka: Tak to velká gratulace 
, a ještě nějak normálně funguješ, nebo se to na tobě nějak podepsalo? Jo, ty nároky jsou opravdu na hlavu. Já jsem ty první testy taky začala zvládat a měla jsem chvíle, kdy jsem to neviděla tak černě. Určitě se to dostudovat dá, ale spíš mě zajímalo, co mi to nakonec dá... A zjistila jsem, že nic moc, no . Ty rekvalifikační kurzy jsou mnohem lepší, protože se na nich člověk dozví opravdu to, co potřebuje a to je pro mě důležité .
ilona: Super článek. Úplně tě chápu a dobře jsi udělala. Já jsem zvládla bakaláře, ale magisterský jsem si dodělávala na VŠE. Chybělo mi půl roku do státnic, když jsem se na to vykašlala. Se stejnými myšlenkami jako - ty nervy mi za to nestojí. A radši jsem místo nějakýho Ing. odjela na cestu kolem světa.
dříve_vamira: Téda Tak jsem si říkala, že se po několika letech podívám, jak vlastně blogově/ neblogově žiješ, co vlastně škola a podobně. Koukám na fotku toho indexu a začnu se usmívat - že by ještě někdo kromě nás měl papírové indexy? Čtu "Česká zemědělská univerzita v Praze" - Jehé, takže Pražská zemědělka. V duchu se mi vybavuje nadávání spolužáků, jak to "V Praze mají lehčí" a "Kredity zadarmo" a jak "Jestli dáme bakaláře tak tam půjdem na magisterskej" a já nevím co ještě... Dostávám se k poznámce "Je to jen hnojárna" a začínám se pobaveně smát - jojo, to nám taky říkají všichni a pak valí oči, cože se to učíme a že to vlastně vůbec není jednoduché.
Dočítám část s odchodem ze školy, valím oči a otvírám pusu. Respekt!
Já to měla skoro přesně opačně - pocit, že čím dýl tu na VŠ jsem, tím víc jsem nadšená z předmětů co si můžu vybrat, aktivit co můžu dělat, že tu jsou všichni tak nějak "normální mým způsobem," že to co se učíme mi vlastně přijde zajímavé apod. A hlavně asi proto, že jsem neustoupila mamce a jejím psím výrazům typu "A opravdu nechceš jít třeba na...no... nevím... něco jinýho? Co budeš dělat když vystuduješ lesnictví? To budeš jako chodit po lese?"
Nicméně podobný pocit, že vlastně škola není něco zásadního pro život jsem měla asi tak před dvěma měsíci z jednoho předmětu - Základy techniky, náplň k získání zápočtu: Vypočítejte rozměry lanového bubnu,tento buben nakreslete, okótujte, vyberte materiál pro jeho výrobu, napište výrobní postup a to vše podle norem ČSN... a k tomu pár dalších technických výkresů. Pro strojaře asi hračka, pro člověka co se zajímá o botaniku a ochranu lesa a krajiny katastrofa. A k tomu téměř žádné studijní materiály. Předmět, na který navazuje další předmět ve 3.ročníku, který bez ukončení tohoto nemůžu studovat - tudíž bych musela o rok prodlužovat studium, abych v tom semestru co se má správně studovat "tamto" zopakovala a už udělala "tohle" a další rok si mohla zapsat "tamto." Ostatní to řeší tak, že si prostě někomu zaplatí, on jim to všechno vypočítá, narýsuje, oni to odevzdají a hurá! Jenže já jsem za 1. hrozně poctivá a naprosto neschopná odevzdat cokoliv co jsem nedělala/nevyhledala aspoň částečně sama 2. hrozně chudá, takže i těch 700 kč je pro mě strašně moc za něco, co bych přece potencionálně měla zvládnout sama! Takže jsem prodepkařila víkend a část týdne, provolala několik hodin s mamkou a nakonec jsem došla k tomu, že přece prodlužuje plno lidí a že to radši vezmu v klidu, budu se soustředit na ostatní předměty co musím teď udělat a co mi možná i k něčemu budou a na tohle si dám čas. Nebudu první ani poslední, svět se nezboří, škola není všechno. Je to taková úleva, když víš že něco děláš proto, že to tak udělat chceš a ne proto, že to tak je předepsané a MUSÍŠ to tak udělat. Že to prostě jde i jinak, nějakou kličkou nebo jinde.
Srovnávat odchod ze školy s problémy kvůli jednomu předmětu asi není úplně šťastné, možná to ani není úplně vhodné, protože to přece jen není to samé, ale pocitově se mi to tak nějak spojilo, takže jsem to musela napsat
No, koukám že žiješ dál, pořád obklopená zvířaty a s knížkami jak to máš ráda, takže přeju hodně štěstí a ať se daří
Vamira.(co už vlastně pořádně ne-)pise.cz (Jestli si mě ještě pamatuješ )