Článek Šílenství jménem fitko, velký zadky a pekáč buchet
Komentáře k článku: Šílenství jménem fitko, velký zadky a pekáč buchet
sayonara: Bože, ten tělocvik je až nepříjemně povědomý! Taky si velice živě vybavuji, jak jsem za svoje elfí zápěstí visela na hrazdě a ostatní mě přes ni přehazovali. Nebo šplh - visela jsem na tyči a snažila jsem se tam udržet, dokud učitelka neusoudila, že jsem se dostatečně společensky znemožnila, a zavelela k ústupu. Dodnes jsem ve všem, kde je potřeba síla zápěstí, prostě strašná. Mají dětskou velikost, žádné hodinky ani náramky mi nejsou, a navíc vzhledem k tomu, že moje ruce jsou spíš pánské velikosti, tak vypadají zápěstí ještě hubenější. Prostě jsem asi opravdu elf s tupírovanýma ušima. 
sayonara: Sakra, ono je to s kupírovanýma, ne tupírovanýma ušima... Svádím to na svůj mateřský mozek. 
melancholicka: Šplh bylo asi to jediné, co mi opravdu šlo . Ale zbytek byl šílený. Já mám ruce jako parátka kompletně, pravé zápěstí po zlomenině navíc ještě slabší. Je to odjakživa moje nejslabší partie a bohužel v tělocviku jsou ruce potřeba skoro ke všemu .
tlapka: Zajímalo by mě, jestli do tělocvikářů taky tak na studiích hučeli o pozitivní motivaci, jako do nás, protože realita tomu moc neodpovídá. A o spojitosti s praxí.
Ne, vážně, kdo si zajde ve volném čase do tělocvičny na bradla? Proč se v těláku neučí správná běžecká technika, nechodí na brusle, nehraje beďas, nezkouší jóda nebo základy sebeobrany, aspoň občas se neprezentují fitka s všemožnými jumpingy, fitboxy, zumbami a kdo ví čím ještě? Prostě takové věci, které člověk i po škole dělá s větší radostí a pravděpodobností? 
Na výšce jsem začala sama chodit na tenis a jumping. Protože jsem mohla, ne musela. A můžu jít necvičit, když to zrovna dostanu a nikdo se netváří, že nadělám cavyků pro nic za nic. 
A trenérka mi poradí, místo aby mě hodnotila. To mi za to stojí, i když si to oproti gymplu platím...
melancholicka: My jsme si občas do tělocviku propašovali aerobik (nebo respektive parodii na aerobik, protože s třicet let starým kazeťákem a učitelkou, které táhlo na 50, se toho moc vymyslet nedalo ), ale bylo to skutečně jenom výjimečně. Občas jsme posilovali, to taky šlo, ale většina hodin byla fakt k ničemu, pro začínající gymnastky možná fajn, pro většinu holek nuda, pro malé procento utrpení . Třeba se to za dalších třicet let trochu zmodernizuje, bylo by to potřeba, aby se omezila obezita u dětí, které si po takhle stresujícím těláku prostě musí dát pořádnou porci čokolády .
sayonara: V žádném případě ne, tělocvikáři jsou imho instruováni k tomu, aby na začátku roku identifikovali ty největší šprty a nerdy a organizovali hazardní hry pro ostatní žáky, kteří si budou moct vsadit, jak dlouho ten či onen nerdík vydrží viset na tyči, kolik lidí bude potřeba, aby ho obtočili kolem hrazdy, nebo kolik pokusů o skok přes kozu musí proběhnout, aby utekl a schoval se mezi švédské bedny. Celá tato sabotérská akce je realizována za účelem vylepšení rozpočtu škol.
Tady by se hodil smajlík, jako že no hurt feelings, ale taky jsem tělocvik z duše nenáviděla a tělocvikářům pravidelně přála minimálně pásový opar a genitální bradavice k tomu.
melancholicka: Genitální bradavice mě teda ještě nenapadly . Ale je to tak, většina tělocvikářů je opravdu taková, naštěstí jsem nezažila úplné extrémy, ale příjemné to občas taky nebylo .
damn-girl: Nesnášela jsem tělocvik! Tělocvikářka prostě nechápala, že každému nejde něco jiného. Hrazdu nesnášim, stejně jako přeskok přes kozu, skok do dálky nebo běh - mám problém s plícema, ale učitelka mi vždycky vyprávěla, že kdybych nebyla líná a víc se snažila. Mohla bych se snažit, jak chci a stejně by to nešlo. Nechápu, proč tělocvik vždycky učí ty největší pipky! Na střední jsme potom měli i bazén. To bylo ještě horší, protože tam každýho nutila potápět se - nemůžu, bolí mě pak uši, ale opět jsem byla líná a pohodlná. Abych ale nehanica celý tělák. Docela mi šly kruhy, bavil mě běh přes opičí dráhu, šplh po tyči mi vždycky šel a ještě jsem milovala florbal nebo basket jednu dobu jsme měli i posilovnu a to bylo taky dobrý
melancholicka: Já mám taky problém s plícema , ale nikomu jsem to ani neříkala, protože by po mě chtěli potvrzení od doktora a pochybuju, že by mi to někdo napsal bez kopy vyšetření . Takže jsem vždycky po běhu měla pocit, že vyplivnu plíce, pachuť krve na jazyku, no katastrofa . A když jsme v prváku měli chodit do bazénu, tak jsem si uvolnění sehnala, protože bych z toho měla stoprocentně trauma .
boudicca: Tělocvik na základce jsem nesnášela, bývala jsem hrozné nemehlo. Na gymplu jsme měli super učitelku, co s námi dělala jógu a volejbal a jako hodnocení jsme měli uspěl/neuspěl, takže jediné, co mi vadilo, bylo rychlopřevlíkání a nevytopená tělocvična. Teď přes léto jsem cvičila více, s nástupem semestru to bude zase slabší, ale nějaký ten pohyb k životu nutně potřebuji. Na výmluvy nehraji, když nemám náladu nebo energii, tak prostě necvičím, protože nemám náladu/energii. Věřím, že tělo si samo řekne.
melancholicka: Nevytopenou tělocvičnu jsme taky měli věčně... V zimě to byla lahůdka , ale jediný motor, co nás dokázal trochu rozhýbat. Já se teda taky snažím orientovat hlavně podle osobního pocitu - je fakt, že jsem se zařekla, že si 4x do týdne zacvičím a dodržuju to i když se mi nechce. Ale jakmile mi začne někde něco hlásit "mám dost", netáhnu to přes své hranice .