Banánový luxus (a zase po něm nepřiberete)

Tož, už se mi to krátí, za chvíli započnu kariéru vysokoškolačky a tak se snažím poslední volné chvíle využít na maximum. Jinými slovy to znamená, že buď mě najdete s nosem zabořeným v knížce anebo v kuchyni. Častěji v kuchyni, jak bílím ledničku. Občas se stane, že se rozhodnu rozvíjet své kuchařské dovednosti, což mělo v posledních dnech za následek vzniknutí božího banánového koláče, jehož kuchtění bylo tak trochu (zase) jako sázka do loterie. Nevěřím receptům z internetu. A už vůbec nevěřím sobě, když se rozhodnu nějaký ten recept upravit (v praxi to znamená: "máslo stojí tolik, že si za to radši koupím knížku, tak tam hodím třeba kokosovej olej, ne, že by byl levnější, ale aspoň ho máme doma dost"). Tenhle se ale výjimečně povedl a konečný výtvor je i dobrý, dokonce bych řekla, že výborný. Tedy za předpokladu, že milujete banány, tvaroh a vločky jako já. Sním denně tolik vloček, že je to až kontraproduktivní a nezdravé, ale čert to vem. Ještě, než vám povím recept, bych ráda zmínila, že fotky, které zde vidíte, sice nevypadají úplně profesionálně, ale vznikaly prakticky celé dopoledne. Proč?

Tak za prvé: nedovedete si představit, jak těžké bylo najít cokoli bílého, co by přikrylo celý stůl. Nejsme doma moc velcí fanoušci ubrusů, máme snad jenom jeden vánoční a pak bílý, ale s natolik divnými vzory, že jsem ho prostě vytáhnout nemohla. A fotit to všechno zase na stole se vzorem dřeva jsem nechtěla. Nakonec jsem ze zoufalosti prohledala skříňku s prostěradly a našla jedno, o kterém jsem doteď neměla ani potuchy, že existuje (a že ho vůbec máme). Tímto bych chtěla poděkovat mé prababičce, že věnovala mamce výbavičku na dítě a zároveň dávno zaniklé společnosti Moravolen ze Šumperka, díky které máme doma dětské prostěradlo za pouhých 46 Kčs, jež mi zachránilo fotky.

Za druhé: prostěradlo vegetující 30 let ve skříni nebylo přeci jen v dokonalé kondici. Musela jsem ho tedy chtě nechtě vyžehlit (abych následně zjistila, že ty třicet let staré záhyby jsou prostě už součástí látky a vyžehlit nejdou).

Za třetí: na každé fotce zákusku je cool mít kytky. Tak musíte těsně před bouřkou vyrazit ven a aspoň podél silnice uškubnout kdejaký plevel. A nezapomenout se stavit v krámu, protože dva tvarohy jsem v lednici prostě nevykouzlila.

Za čtvrté: naaranžovaný kousek na talíři je nezajímavý. Chcete ho něčím ozdobit, ale jediné, co máte doma, je levná "čokoládová"cukrářská poleva, čímž zabijete celý smysl "fitness zákusku". Začnete tedy hrabat v lednici, abyste následně našli zapadlý zbytek ostružin. Nádherně seříznete devadesátiprocentní čokoládu a všechno nějak hodíte na ten vyvolený kousek. Dojde vám, že tomu pořád něco chybí. Něco zeleného. Nemáte ani meduňku, ani mátu. V zoufalosti oškubete máminu (prudce jedovatou) pokojovku, protože má jako jediná nejpřijatelnější tvar lístků. Ale nestihnete dost rychle fotit, za pár minut odpadne čokoláda vlivem tepla, s tím kouskem odpadne i kus samotného koláče, protože vás nenapadlo nic lepšího, než probodnout čokoládou těsto. Čokoládu vzteky sníte vyhodíte, odpadlou část zákusku naplácnete zpět se špatně předstíraným klidem, novou čokoládu jenom položíte na koláč a podepřete poslední malou ostružinou, která samozřejmě na fotce není a nesmí být vidět.

Za páté: když už všechno máte, tak musíte minimálně půl hodiny strávit na vrtkavé židli a všechno aranžovat, přičemž vám každá kombinace přijde divná, přeplácaná, nepřirozená, až moc přirozená, moc kytkovatá, co vám budu povídat...

V závěru se všechno tak nějak povedlo, koláč už téměř zmizel, jak je dobrý a tady máte slavný recept, na který skoro nic nepotřebujete (haha, jak si můžu dovolit vůbec něco takového napsat po výše zmíněných bodech?).

Připravte si:

100g ovesných vloček

500g měkkého tvarohu (volila jsem odtučněný)

200ml mléka (rostlinné)

2 vejce

2 banány

šťáva z jednoho citronu

dvě lžíce kokosového oleje

dvě lžíce medu

 Korpus připravíte jednoduše tak, že namočíte vločky do horké vody - přiléváte za neustálého míchání, až vám vznikne kašovitá hmota, ne příliš tekutá. Kdo je zvyklý dělat si ranní kaši z ovesných vloček, má nespornou výhodu ve vychytávání konzistence. Až vločky nabobtnají, přidejte do nich dvě lžíce kokosového oleje. Takto vzniklou hmotu hezky napěchujte do dortové formy vystlané pečicím papírem a korpus předpečte cca 15 minut na 170 stupňů. Mezitím si připravte druhou vrstvu tak, že rozmixujete banány, mléko, vejce, med a šťávu z citronu. Vše pak promíchejte s tvarohem. Tvarohovo-banánovou hmotu nalijte na korpus a znovu pečte, tentokrát na 180 stupňů asi 20 minut. Neděste se, že je horní vrstva tak tekutá. Já už si představovala milý koláč v koši, když jsem viděla, že náplň teče skoro jako voda, ale krásně to ztuhlo.

Přibližné hodnoty pro 1/8 z koláče jsou:

171kcal

B: 12g

T: 5g

S: 19g

Což je dost super, míň než u cizrnovky a dokonce ještě víc bílkovin ;). Po cvičení super záležitost (dokonce tak super, že já si dala před i po, nač se omezovat, že jo...).

Napište, jestli jste vyzkoušeli.