Melancholicka | Melancholička píše. O všem a o ničem

Venku začíná být poměrně často pěkně nehostinno (pomineme-li tento týden), ráno nás vítá všudypřítomná mlha a mnohdy teploty přibližující se nebezpečně k nule. Pro mě to znamená jediné - vyrazit tvrdě do protiútoku a připravit tělo na první školní záhul ztížený počasím, které unese jenom dobrá imunita. Od mala jsem byla nakřáplá, rozbitý kus, kašlající, dávící se... Změnilo se to až v posledních letech a troufnu si tvrdit, že na tom nemá zásluhu jenom můj alergolog, ale můj přístup k životu a zdravému životnímu stylu. Jinými slovy to znamená, že netrénuju svůj trávicí systém jídlem z mekáčů, neholduju cigaretám, ani alkoholu (pokud nepočítám sem tam nějakou flašku červeného, ehm...) a cvičím, jak jen mi to status "rozbitého kusu" dovoluje (řekněme, že občas bývá problém zvedat 22kg na dřepy kvůli skolióze nebo vydržet 20 minut kardia v podobě skákání všeho druhu díky stávkujícím plicím). Ale s výmluvama se člověk nikam nedostane, to už jsem stihla zjistit.

[ Pokračování článku ]

První digiromán. Slibující poznání nové úrovně hrůzy. S maniakem, který nese jméno "Skřípal". Všechno to vyznívá tak trochu lacině, až kýčovitě. Takových planých slibů už bylo, anotace jsou od toho, aby lákaly. Jenže Level 26 nesliboval nesplnitelné na obalu knížky, jak jsem po pár stránkách zjistila. On opravdu přinesl úplně jiný level literatury. Tím, že ji propojil s krátkými scénami na youtube. A.E. Zuiker, spoluautor knihy a mimo jiné i tvůrce krimi seriálů Kriminálka Miami, Las Vegas a New York, si byl moc dobře vědom, že přichází s tak trochu revoluční tvorbou, která si může získat mnoho příznivců, ale zároveň i odpůrců. No, evidentně mu to vyšlo, protože Level 26 nabral za sedm let mnoho fanoušků a zařadil se do kategorie velice dobře hodnocených thrillerů, jak ve světě, tak i u nás.

[ Pokračování článku ]

"Dneska bych se fakt rád vyspal, celej tejden vstávám brzo, takže mám deficit..." magická věta se vznášela mezi mnou a přítelem, který ji vykřnul téměř jako nesplnitelné přání z dosti pádného důvodu. Pohledy nám téměř současně padly na tři klidně oddechující klubíčka, ehm, spíše pěkně velká klubka.

"Já vstávám ještě dřív," pokrčila jsem rameny a šla provést potřebná opatření. Připadám si vždycky jako vůdce kmene, který je zodpovědný za správný a bezpečný chod domácnosti, tedy za předpokladu, že není doma náčelník, naše drahá mamka. Větračky zavřené. Špajz, kde se dobře blinká do brambor nebo schazují sklenice drahého medu, je zavřený též. Granule doplněny, dá se to poznat i podle charakteristického odéru rybiny, který z nich vzlíná. Záchody vyčištěné. Žaluzie povytažené, aby si Šmahel nemohl hrát o půlnoci svou skladbu "óda na žaluzie". Závěs zatažený, aby se zabránilo zbytečnému skákání na okno. Svíčka zhasnutá. Nic nebrání v dokonalém spánku.

[ Pokračování článku ]

Tož, už se mi to krátí, za chvíli započnu kariéru vysokoškolačky a tak se snažím poslední volné chvíle využít na maximum. Jinými slovy to znamená, že buď mě najdete s nosem zabořeným v knížce anebo v kuchyni. Častěji v kuchyni, jak bílím ledničku. Občas se stane, že se rozhodnu rozvíjet své kuchařské dovednosti, což mělo v posledních dnech za následek vzniknutí božího banánového koláče, jehož kuchtění bylo tak trochu (zase) jako sázka do loterie. Nevěřím receptům z internetu. A už vůbec nevěřím sobě, když se rozhodnu nějaký ten recept upravit (v praxi to znamená: "máslo stojí tolik, že si za to radši koupím knížku, tak tam hodím třeba kokosovej olej, ne, že by byl levnější, ale aspoň ho máme doma dost"). Tenhle se ale výjimečně povedl a konečný výtvor je i dobrý, dokonce bych řekla, že výborný. Tedy za předpokladu, že milujete banány, tvaroh a vločky jako já. Sním denně tolik vloček, že je to až kontraproduktivní a nezdravé, ale čert to vem. Ještě, než vám povím recept, bych ráda zmínila, že fotky, které zde vidíte, sice nevypadají úplně profesionálně, ale vznikaly prakticky celé dopoledne. Proč?

[ Pokračování článku ]

Tak tohle. To byl nářez a pekelně znepokojující jízda, dámy a pánové.

Chicagskou autorku Gillian Flynn jsem měla na seznamu pěkně dlouho a překvapivě jsem nesáhla jako po první knize po opěvované Zmizelé, ale po Ostrých předmětech. ~~Jenom proto, že byla ve čtečce na prvním místě.~~ A chyba to nebyla ani náhodou! Po Maestře jsem potřebovala pořádnou dávku SKUTEČNÉHO thrilleru a tu mi paní Flynn milosrdně poskytla jako knižnímu feťákovi.

[ Pokračování článku ]

Cvičení. Fitko. "Healthy diet". Slova, na která každý reaguje jinak. Ta nejmenší část společnosti s nadšeným přitakáváním začne odhalovat svoje dokonalé břišní svaly a okamžitě se vás ptát na váš nejlépe zaběhnutý čas, kolik zvednete na deadlift a tak dále. Ta nejpočetnější část obrátí oči v sloup, co to na ně zkoušíte a že rozhodně nejsou cvoci, aby po těžkým dnu v kanclu šli ještě běhat nebo zvedat nesmysly do fitka. Pak je skupina, do které se řadím já, která se snaží něco dělat, ale není to úplně stoprocentní, protože, protože, PROTOŽE:

[ Pokračování článku ]

To byl zase kup, to vám povím. Že já hloupá zase naletěla. Je mi dvacet a pořád jsem si nezapamatovala podívat se nejdřív na databázi knih, než si koupím nějaký ten "masterpiece". Ano, dá se namítnout, že hodnocení od cca 130 lidí, kteří se tou bídou pročetli, nemusí být nutně objektivní. Ale něco na tom, že je Maestra 18. nejhůře hodnocená kniha (45% ehm...), určite bude. Tahle sranda označnená jako thriller, má dokonce horší hodnocení, než 50 Odstínů a to že je řádný knižní odpad. Horší hodnocení než Maestra mají snad už jenom Dobroty Ládi Hrušky.

[ Pokračování článku ]

Ráda jím, jo, sakra ráda. Mnozí moji známí by teď sborově namítli, proč jsem teda tak hubená a proč mě málokdy vidí jíst.

Za a) to, že mám rachitické paže, neznamená, že mám břicho modelky - všechno se mi ukládá totiž tam, z čehož vyplývá, že makám 4x do týdne na tom, aby ten břišní polštář nebyl tolik vidět.

Za b) jím takové kotle jídla, které se mi skutečně nevejdou do běžných svačinových krabiček, snažím se proto jíst pokud možno doma ze svých mís na zadělavání těsta, ale o tom někdy jindy.

[ Pokračování článku ]

Kolem Vegetariánky se rozhodně nestrhl v našich knihkupectvích velký rozruch. Knize je už bezmála deset let, ale teprve v minulém roce se dočkala svého uznání, Man Bookerovy ceny a překladu z rozsypaného čaje do angličtiny. K nám se dostala přeložená do češtiny letos. Jak to, že do té doby nikdo neměl ani potuchy o jihokorejské autorce Han Kang? Mezi našimi čtenáři si získala lehce nadprůměrného hodnocení od skoro dvou set čtenářů. Byla by škoda, aby vůbec první přeložená próza této autorky upadla do zapomenutého knižního archivu, protože žádná jiná kniha vás neuvrhne do takových rozpaků, jako to zvládla tahle.

O Vegetariánce jsem se dozvěděla náhodou z Instagramu a možná bych ji také přešla jako další knihu, kterou si možná někdy přečtu, až nebudu mít zrovna po ruce žádnou lepší (tzn. pravděpodobně nikdy), kdybych jen sama nebyla vegetariánkou. Zařadila se proto čiště z mé zvědavosti do seznamu "chci si přečíst". A tam vytrvale čekala nějaký ten měsíc, dokud jsem nenavštívila jedno miniaturní knihkupectví s původním záměrem "jen se mrknu a půjdu" (samozřejmě o čtyři stovky chudší, jak jinak). Tak se mi dostala do rukou. Byla to jedna z knih, u kterých mě moc nezajímala anotace. Pustila jsem se rovnou do čtení a na malý moment měla dojem, že jsem otevřela vcelku humornou knihu.

[ Pokračování článku ]

Tak si občas říkám, čím jsem si to zasloužila, že všechny chuťovky se během roku střádají pro mě na týden, kdy všichni odjedou na dovolenou a já zůstanu s naší kočičí smečkou doma sama. Pokud zrovna jíte, jíst přestaňte anebo nečtěte dál.
Tři dny jsem registrovala divný smrad ve špajzu. Nedá se tomu říct zápach. To byl prostě smrad. První den jen sotva znatelný. Myslela jsem, že pravděpodobně některé brambory odcházejí do věčných lovišť, ale vzhledem k tomu, že jsem od pěti ráno do sedmi večer mimo byt, neměla jsem náladu hledat "mrtvé" brambory. Šmahela, který jako temný stín obcházel dveře špajzu jsem taky moc nevnímala. Ostatně strká nos všude a hrabe se ve všem. Zavřela jsem dveře, aby ho nenapadlo hledat plesnivějící brambory za mě.

[ Pokračování článku ]

novější článkystarší články

vypnout mobilní verzi