Když vás okolí považuje za blázna, nemusíte ještě nutně bláznem opravdu být.

Své o tom ví i doktorka Anna Foxová, hrdinka psychologického thrilleru Žena v okně, který se u nás dočkal vydání minulý rok a přilákal pozornost mnoha thrilleromilců (horší obrat mě bohužel nenapadl...). Připočtěme k tomu fakt, že se jedná o debut velice sympatického Daniela Malloryho vystupujícího pod pseudonymem A.J. Finn a máme na světě znepokojivý příběh brnkající na psychiku.

Anna Foxová je ztělesněný případ těžké agorafobie, nebo-li strachu z otevřených prostor díky tragédii, která je čtenáři objasňována pozvolna v průběhu celého děje a je prvním překvapením, jenž vás má dokonale zmást. To druhé překvapení přijde klasicky až na samotném konci... A o co, že si správně netipnete, jak to celé vlastně skončí...

Příběh vás vtáhne do Annina domu, který pro ni znamená útočiště a jediné místo, kde se cítí opravdu bezpečně (tedy alespoň do nějaké doby, než se pár věcí trochu zvrtne...). Už téměř rok neopustila zdi svého království, protože ji děsí jakékoli otevřené prostory. Proč, to se dozvídáme záhy. Anna bývala poměrně úspěšnou dětskou psycholožkou do té doby než jí jeden podvod v manželství, který následně vybublal na povrch, zničil celý život. Tušíme, že se něco stalo s její rodinou, jež s ní nežije. Rodinná tragédie se však odkrývá pomalu a dotváří tak Annin charakter.

Já radši mléko a kafe. Nicméně ani s medem to není špatné. Mladá kanadská poetka s indickými kořeny Rupi Kaur mi kompletně změnila přístup k poezii a krátké próze. Byly

V pořadí druhá kniha od amerického spisovatele A. Doerra, která vás překvapí svým obsahem. Zase.

Malá Mira zlobila. Přišla domů mokrá od hlavy až k patě, ačkoli měla přísný zákaz chodit k řece. Maminka Rosa se rozhodla ji potrestat. A tak na maminčiny narozeniny Mira

Jedna z těch knížek, kterou přivítala moje knihovna jenom kvůli názvu. Dělám si to sám, haha, to zní krásně dvojsmyslně, to musí mé zvrácené já přečíst. Jo jasně, nesuď

"Žádný slzy. Žádnej funus!"

Tak by sborově řeklo šest vran. Šest Gaunerů. Tedy vlastně jen čtyři. Griša smrtička, bytost s nadpřirozenými schopnostmi, ovládající kromě svých vlastností Korporálčice i umění svádění, dívka pohybující se tišeji než duch, ostrostřelec nevyužívající naplno svých schopností Materiálčika a jejich vůdce, zkažený až do morku kostí mající v rukávu přinejmenším pět trumfů a s talentem okrást vás, aniž byste si toho vůbec všimli... A ti zbylí dva? Drűskell nahánějící Griši, který zradí svůj řád, protože nezapře svůj smysl pro čestnost a kluk, který je na útěku od svého otce, bohatého obchodníka a ani za mák se mu nelíbí kriminalita. To je mi panečku šestice...

...a to pekelně příšerné. Knih s tématikou domácího násilí je na trhu už nespočet. Ale tento příběh si nezadá s žádným jiným. Proč mě příběh Grace a jejího věznitele Jacka od anglické autorky B.A. Paris tak zaujal? To je otázka, na kterou výjimečně neznám jednoznačnou odpověď.

Bylo to snad působivým členěním knihy na minulost a přítomnost, kdy čtenář mohl sledovat dokonalé sbíhání dvou dějových linek v jednu hlavní (a přitom stále nevědět, jak to vlastně dopadne), nebo zvrácenou myslí právníka, jehož genialita byla nástrojem psychického teroru? Či za to mohla Millie s Downovým syndromem, která se ukázala chytřejší, než se na první pohled mohlo zdát? Těžko říct, možná kombinace všeho.

Čekala jsem klasické drámo, které se bude točit kolem týrání manželky (zní to celkem blbě, ale vážně to nemám v plánu nějak zlehčovat), ale to, jak autorka zamávala nakonec se mnou samotnou... To si zaslouží obdiv.

Tak jsme si za velké slávy dovezli domů štěně. Štěně border kolie. Dva problémy v jednom. Den stačil na to, abych si začala připadat jako vytížená novopečená matka. Řekněme, že už jsem nějaké ty tři roky kočičí máma jak poleno. Zvykla jsem si na kočičí komfort – respektive tři kočky se o sebe postarají bez problémů celý den, stačí vynést záchod, dosypat jídlo a postarat se o večeři v podobě syrového masa a nějaké to mazleníčko. Easy. Jedné jako druhé je buřt, že jdu ráno pryč a vrátím se bůhví kdy. No, zkuste si tohle se štěnětem.

Všechno začalo návštěvou chovné stanice Bumerin, kde byla poslední dvě volná štěňata. Když se z malého kopečka naproti nám valila černobílá hromádka kníkajících kuliček, měla jsem co dělat, abych se nezačala chovat jako retardovaný lachtan (čtěte slintat a šišlat a vydávat nesrozumitelné zvuky).

Opět další thriller. Jakmile s tím jednou začnete, už nemůžete přestat a instinktivně saháte po dalších a dalších napínavých příbězích. Tento se mi do rukou dostal ještě tak trochu náhodou, když jsme se v Luxoru mezi regály dohadovali s přítelem. Nechtěla jsem (výjimečně) utrácet peníze za knihy, protože jsem původně přišla pro školní potřeby (které paradoxně už nikdy nevyužiju, uhm), ale "někdo" si usmyslel, že nemohu opustit knihkupectví přece bez knihy. A tak jsem odešla s thrillerem "Ta přede mnou" v podpaží.

K přečtení jsem se dokopala až teď, na začátku listopadu, protože jsem na to konečně měla čas. A musím vám říct, že jsem tehdy udělala dobře, když jsem přítele poslechla a nechala se ke koupi přemluvit. Ta přede mnou je tak trochu skrytý, minimalistický knižní masakr. Proč?

Aneb jak jsem do toho vlaku naskočila a hned zase vyskočila, než se vůbec stačil pořádně rozjet.

Ještě před třemi lety se všechno jevilo náramně úžasně, slibně, idealisticky. Jenže jakmile něco působí úžasně, slibně, idealisticky a ještě k tomu náramně, skoro nikdy to neklapne a není to přímo takové, jaké jsme si to představovali. Vysvětlete to ale mladé naivní holce s neutuchající touhou poznávat, vzdělávat se a někam to dotáhnout.

Někteří z vás pravidelnějších návštěvníků, si jistě stačili povšimnout, že žiju knížkami (ačkoli na ně nemám peníze), psaním a zvířaty, mám ráda focení (ačkoli nemám peníze na pořádný foťák) a mimo jiné si nesmírně vážím rodiny, která pro mě vždycky měla pochopení a dokázala mě nasměrovat správnou cestou. V posledním roce mého života je tu i můj přítel, který mi vstoupil do života takřka bez klepání, ale stal se za velmi krátkou dobu mým "životním pilířem". A všechno tohle tvoří můj životní balíček, bez kterého bych opravdu nefungovala. A teď to všechno vezměte a prakticky zahoďte, protože... vejška.