Jsou světla, která nevidíme byla Doerrova prvotina, která autora katapultovala na přední příčky americké literatury a přinesla mu Pulitzerovu cenu. A není se čemu divit. Já sama jsem příběh zhltla tenkrát za den (a to je na mě co říct). Zeď vzpomínek jen potvrzuje, že to, co vzniká pod autorovým perem, je skutečně nevídané.
Co se hodnocení na databázi knih týče, toto druhé dílo mírně pokulhává za tím prvním. Dá se to přisuzovat faktu, že se jedná o knihu povídek a také nevyzrálosti čtenářů. Jsou to poměrně silná slova, ale každý, kdo je schopen vidět hloubku příběhů, se mnou musí souhlasit. Ve Zdi vzpomínek autor totiž zachycuje život takový, jaký je. Občas až příliš nespravedlivý, někdy plný smutku, osamění, ale i nové naděje.
Během sedmi povídek navštívíte hned čtyři kontinenty a seznámíte se s životy postav, které mají za úkol otevřít oči a přinutit vás se zamyslet na vlastním životem. Není třeba znát celou minulost člověka, kniha obsahuje pouze střípky, jejichž obsahem jsou především vzpomínky. Tak cenné, a přitom s oblibou zapomínané.
Poznáte Almu, starou realitní makléřku a vdovu, které postupně vypovídá službu paměť, a proto se snaží si vše pečlivě uchovat na zdi – od poznámek, fotek, až po paměťové karty obsahující útržky vzpomínek. Imogene a Herba marně se pokoušející o miminko, což jim nemilosrdně narušuje vztah i duševní rozpoložení. Otce čekajícího na svého syna, až se vrátí z vojenské služby v Koreji a neschopného povědět mu, že je během jeho nepřítomnosti opustila matka. Starou semenářku, která je nucena opustit svou rodnou vesnici a žít v moderním světě proti své vůli. Patnáctiletou Allison, jež ztratí oba rodiče a musí se přestěhovat z Ameriky do Litvy ke svému dědečkovi a tam bojovat se svým smutkem. Esther trpící záchvaty a halucinacemi, jedinou přeživší dívku z dětského domova, která utekla transportu do koncentračního tábora. A konečně Toma, mladého chlapce, jemuž není souzeno dožít se vyššího věku kvůli nemocnému srdci.
Všichni tito lidé nám dokazují, jak je lidský život křehký, vzpomínky vzácné a svět plný krásy, kterou je pouze třeba objevit, uvědomovat si ji a také si ji užívat každým dnem, protože čas nemilosrdně běží kupředu...
Pokud hledáte pozoruhodnou knihu, která je zároveň milá i drsná, jako sám život, Zeď vzpomínek by vše zmíněné měla splňovat a rozhodně nebudete zklamáni, pokud se rozhodnete číst její stránky – a hlavně mezi řádky.