Tak by sborově řeklo šest vran. Šest Gaunerů. Tedy vlastně jen čtyři. Griša smrtička, bytost s nadpřirozenými schopnostmi, ovládající kromě svých vlastností Korporálčice i umění svádění, dívka pohybující se tišeji než duch, ostrostřelec nevyužívající naplno svých schopností Materiálčika a jejich vůdce, zkažený až do morku kostí mající v rukávu přinejmenším pět trumfů a s talentem okrást vás, aniž byste si toho vůbec všimli... A ti zbylí dva? Drűskell nahánějící Griši, který zradí svůj řád, protože nezapře svůj smysl pro čestnost a kluk, který je na útěku od svého otce, bohatého obchodníka a ani za mák se mu nelíbí kriminalita. To je mi panečku šestice...
Šest vran od Leigh Bardugo, poměrně mladé autorky narozené v Jeruzalémě, je příkladem naprosto dokonalého fantasy, kterému nechybí doopravdy nic. Dávka napětí? Jasně. Nadpřirozeno? Beze všeho. Zkažení i dobří lidé? Všude. Sympatičtí hrdinové, ačkoli jsou prolezlí špatnostmi? Samozřejmostí. Díky tomu se nedá Šest vran považovat za oddechovou četbu, nedej bůh za knihu, kterou rozečtete, ale vrátíte se k ní třeba až za 14 dní. Ne, že by to snad hrozilo, děj vás bezesporu pohltí natolik, že budete mít dočteno dřív, než stihnete říct Kaz Brekker. Prostě a jednoduše – jestli chcete easy četbu, která vás na konci kompletně nevytočí, protože zjistíte, že má otevřený konec a pokračování se teprve připravuje, nesahejte po Vránách. Zamilujete se a pak dostanete kudlu přímo do srdce jako od samotných Gaunerů. To prostě není fér...
Měla jsem z tohohle kousku popravdě trochu vítr. Už nějakou tu dobu nečtu fantasy, vlastně to byla první knížka po několika letech. Bralo mě to hlavně jako mladší. Jenže Šest vran je něco, co vám nedá spát a rozhodně to není pohádka pro malé děti. Rozečítala jsem váhavě, po pár stránkách hltala až do temných nočních hodin se slzejícíma očima. Paní Bardugo má nesmírný talent. Donutí vás totiž milovat svým způsobem každou ze šesti Vran a ačkoli to ze začátku vypadá, že těch šest podivínů se mezi sebou dřív zabije, než aby začali spolupracovat, donutí i je mezi sebou, aby se měli rádi. To všechno není jednoduché, udělat to tak, aniž by to působilo kýčovitým dojmem "potřebujeme happy end, tak se najednou všichni milujeme až za hrob". No, autorka to zvládla, bez nějakých "oprcávek", hezky přirozeným vývojem. Nechci znít nějak přehnaně nadšeně, ale pravdou je, že Šest vran se okamžitě posunulo mezi top knihy, jaké jsem kdy četla. (O to víc mě vytáčí, že ještě není pokračování).
Menší nástřel děje pro vás (bez zbytečných spoilerů). Kniha vás vyplivne ve fiktivním světě, který je rozdělen na několik oblastí – severní Fjerdu s hlavním městem Djerholmem, kde se nachází Ledový palác, nejstřeženější místo země, dále Ravku, útočiště pro Griši, aktuálně se sbírající z ničivé války, která pro ně nebyla moc úspěšná, jižní Šu Han, Ostrov Divů, Novou Zemi a ostrov Kerch s hlavním městem Ketterdamem, útočištěm gangů válčících mezi sebou. Ústřední postavou, jež vás bude fascinovat od začátku až do konce, je mladý zlodějíček a samozvaný vůdce gangu Gaunerů – Kaz Brekker. Je to on, kdo se rozhodne poskládat téměř sebevražedný tým lidí, aby se s jejich pomocí pokusil o nemožné. Proniknout do Ledového paláce a unést přísně střeženého vědce, který v hlavě nosí výrobní postup nejzákeřnější drogy, jaká kdy vůbec může být vytvořena a podána Grišům, aby umocnila jejich schopnosti. Za tím vším je vidina tučného balíku peněz od vlivného obchodníka, který tuto nelehkou misi předložil samotnému Brekkerovi. Je to odměna, kterou zloději a členové gangu nemohou odmítnout, leč si jsou moc dobře vědomi svých malých šancí, že se z paláce dostanou živí. Ale kdo jiný z celé země by to měl zvládnout než temný stín ulic, nejprohnanější zloděj a vyhlášený specialista na otevření kteréhokoli zámku?
Na cestu si k sobě bere nejschopnější z řad Gaunerů, dále neprávem odsouzeného drűskella a syna již zmíněného obchodníka, který tento úkol vymyslel, nicméně nemá ani ponětí, že jeho zběhlý syn se přidal právě ke Kazově gangu.
Nejde však jen o získání odměny v podobě hotového jmění. Každý z členů výpravy má jisté nevyřízené účty a lační po odvetě, což dává knize další rozměr, protože je vyprávěna střídavě z pohledu všech hrdinů a vy tak máte možnost zjistit něco o jejich temné historii.
Sečteno a podtrženo, pokud máte náladu na temné fantasy, silné charaktery (leč malinko zkažené) a neobyčejné mezi(grišovské)lidské vztahy, něco, co vás skutečně pohltí a už nepustí, Vrány by vám neměly chybět na poličce.