První digiromán. Slibující poznání nové úrovně hrůzy. S maniakem, který nese jméno "Skřípal". Všechno to vyznívá tak trochu lacině, až kýčovitě. Takových planých slibů už bylo, anotace jsou od toho, aby lákaly. Jenže Level 26 nesliboval nesplnitelné na obalu knížky, jak jsem po pár stránkách zjistila. On opravdu přinesl úplně jiný level literatury. Tím, že ji propojil s krátkými scénami na youtube. A.E. Zuiker, spoluautor knihy a mimo jiné i tvůrce krimi seriálů Kriminálka Miami, Las Vegas a New York, si byl moc dobře vědom, že přichází s tak trochu revoluční tvorbou, která si může získat mnoho příznivců, ale zároveň i odpůrců. No, evidentně mu to vyšlo, protože Level 26 nabral za sedm let mnoho fanoušků a zařadil se do kategorie velice dobře hodnocených thrillerů, jak ve světě, tak i u nás.

Tak tohle. To byl nářez a pekelně znepokojující jízda, dámy a pánové.

Chicagskou autorku Gillian Flynn jsem měla na seznamu pěkně dlouho a překvapivě jsem nesáhla jako po první knize po opěvované Zmizelé, ale po Ostrých předmětech. Jenom proto, že byla ve čtečce na prvním místě. A chyba to nebyla ani náhodou! Po Maestře jsem potřebovala pořádnou dávku SKUTEČNÉHO thrilleru a tu mi paní Flynn milosrdně poskytla jako knižnímu feťákovi.

To byl zase kup, to vám povím. Že já hloupá zase naletěla. Je mi dvacet a pořád jsem si nezapamatovala podívat se nejdřív na databázi knih, než si koupím nějaký ten "masterpiece". Ano, dá se namítnout, že hodnocení od cca 130 lidí, kteří se tou bídou pročetli, nemusí být nutně objektivní. Ale něco na tom, že je Maestra 18. nejhůře hodnocená kniha (45% ehm...), určite bude. Tahle sranda označnená jako thriller, má dokonce horší hodnocení, než 50 Odstínů a to že je řádný knižní odpad. Horší hodnocení než Maestra mají snad už jenom Dobroty Ládi Hrušky.

Kolem Vegetariánky se rozhodně nestrhl v našich knihkupectvích velký rozruch. Knize je už bezmála deset let, ale teprve v minulém roce se dočkala svého uznání, Man Bookerovy ceny a překladu z rozsypaného čaje do angličtiny. K nám se dostala přeložená do češtiny letos. Jak to, že do té doby nikdo neměl ani potuchy o jihokorejské autorce Han Kang? Mezi našimi čtenáři si získala lehce nadprůměrného hodnocení od skoro dvou set čtenářů. Byla by škoda, aby vůbec první přeložená próza této autorky upadla do zapomenutého knižního archivu, protože žádná jiná kniha vás neuvrhne do takových rozpaků, jako to zvládla tahle.

O Vegetariánce jsem se dozvěděla náhodou z Instagramu a možná bych ji také přešla jako další knihu, kterou si možná někdy přečtu, až nebudu mít zrovna po ruce žádnou lepší (tzn. pravděpodobně nikdy), kdybych jen sama nebyla vegetariánkou. Zařadila se proto čiště z mé zvědavosti do seznamu "chci si přečíst". A tam vytrvale čekala nějaký ten měsíc, dokud jsem nenavštívila jedno miniaturní knihkupectví s původním záměrem "jen se mrknu a půjdu" (samozřejmě o čtyři stovky chudší, jak jinak). Tak se mi dostala do rukou. Byla to jedna z knih, u kterých mě moc nezajímala anotace. Pustila jsem se rovnou do čtení a na malý moment měla dojem, že jsem otevřela vcelku humornou knihu.