dříve_vamira: Téda Tak jsem si říkala, že se po několika letech podívám, jak vlastně blogově/ neblogově žiješ, co vlastně škola a podobně. Koukám na fotku toho indexu a začnu se usmívat - že by ještě někdo kromě nás měl papírové indexy? Čtu "Česká zemědělská univerzita v Praze" - Jehé, takže Pražská zemědělka. V duchu se mi vybavuje nadávání spolužáků, jak to "V Praze mají lehčí" a "Kredity zadarmo" a jak "Jestli dáme bakaláře tak tam půjdem na magisterskej" a já nevím co ještě... Dostávám se k poznámce "Je to jen hnojárna" a začínám se pobaveně smát - jojo, to nám taky říkají všichni a pak valí oči, cože se to učíme a že to vlastně vůbec není jednoduché.
Dočítám část s odchodem ze školy, valím oči a otvírám pusu. Respekt!
Já to měla skoro přesně opačně - pocit, že čím dýl tu na VŠ jsem, tím víc jsem nadšená z předmětů co si můžu vybrat, aktivit co můžu dělat, že tu jsou všichni tak nějak "normální mým způsobem," že to co se učíme mi vlastně přijde zajímavé apod. A hlavně asi proto, že jsem neustoupila mamce a jejím psím výrazům typu "A opravdu nechceš jít třeba na...no... nevím... něco jinýho? Co budeš dělat když vystuduješ lesnictví? To budeš jako chodit po lese?"
Nicméně podobný pocit, že vlastně škola není něco zásadního pro život jsem měla asi tak před dvěma měsíci z jednoho předmětu - Základy techniky, náplň k získání zápočtu: Vypočítejte rozměry lanového bubnu,tento buben nakreslete, okótujte, vyberte materiál pro jeho výrobu, napište výrobní postup a to vše podle norem ČSN... a k tomu pár dalších technických výkresů. Pro strojaře asi hračka, pro člověka co se zajímá o botaniku a ochranu lesa a krajiny katastrofa. A k tomu téměř žádné studijní materiály. Předmět, na který navazuje další předmět ve 3.ročníku, který bez ukončení tohoto nemůžu studovat - tudíž bych musela o rok prodlužovat studium, abych v tom semestru co se má správně studovat "tamto" zopakovala a už udělala "tohle" a další rok si mohla zapsat "tamto." Ostatní to řeší tak, že si prostě někomu zaplatí, on jim to všechno vypočítá, narýsuje, oni to odevzdají a hurá! Jenže já jsem za 1. hrozně poctivá a naprosto neschopná odevzdat cokoliv co jsem nedělala/nevyhledala aspoň částečně sama 2. hrozně chudá, takže i těch 700 kč je pro mě strašně moc za něco, co bych přece potencionálně měla zvládnout sama! Takže jsem prodepkařila víkend a část týdne, provolala několik hodin s mamkou a nakonec jsem došla k tomu, že přece prodlužuje plno lidí a že to radši vezmu v klidu, budu se soustředit na ostatní předměty co musím teď udělat a co mi možná i k něčemu budou a na tohle si dám čas. Nebudu první ani poslední, svět se nezboří, škola není všechno. Je to taková úleva, když víš že něco děláš proto, že to tak udělat chceš a ne proto, že to tak je předepsané a MUSÍŠ to tak udělat. Že to prostě jde i jinak, nějakou kličkou nebo jinde.
Srovnávat odchod ze školy s problémy kvůli jednomu předmětu asi není úplně šťastné, možná to ani není úplně vhodné, protože to přece jen není to samé, ale pocitově se mi to tak nějak spojilo, takže jsem to musela napsat

No, koukám že žiješ dál, pořád obklopená zvířaty a s knížkami jak to máš ráda, takže přeju hodně štěstí a ať se daří
Vamira.(co už vlastně pořádně ne-)pise.cz (Jestli si mě ještě pamatuješ )