Tak jsme si za velké slávy dovezli domů štěně. Štěně border kolie. Dva problémy v jednom. Den stačil na to, abych si začala připadat jako vytížená novopečená matka. Řekněme, že už jsem nějaké ty tři roky kočičí máma jak poleno. Zvykla jsem si na kočičí komfort – respektive tři kočky se o sebe postarají bez problémů celý den, stačí vynést záchod, dosypat jídlo a postarat se o večeři v podobě syrového masa a nějaké to mazleníčko. Easy. Jedné jako druhé je buřt, že jdu ráno pryč a vrátím se bůhví kdy. No, zkuste si tohle se štěnětem.

Všechno začalo návštěvou chovné stanice Bumerin, kde byla poslední dvě volná štěňata. Když se z malého kopečka naproti nám valila černobílá hromádka kníkajících kuliček, měla jsem co dělat, abych se nezačala chovat jako retardovaný lachtan (čtěte slintat a šišlat a vydávat nesrozumitelné zvuky).